Jdi na obsah Jdi na menu
 


KOMEDIANTI (PAGLIACCI)

15. 8. 2011

 

Naprosto neopakovatelný zážitek – Divadlo s nejvyšším stropem na světě

Český Krumlov

Ono slavné otáčivé českokrumlovské hlediště je umístěno v zámeckém parku vysoko nad samotným historickým středem města. Zhlédnutí  jakéhokoliv divadelního kusu se stává v tomto nebeském divadle neopakovatelným zážitkem. Umocněným o to více tím, že jeviště ani hlediště nejsou statické a neměnné. Samotné hlediště se nachází uprostřed obrovského jeviště, kterým je  v podstatě celý zámeckým park i s přilehlým hudebním zámečkem, odkud určitá divadelní představení doprovází hudební nástroje.  

 

 

 

KOMEDIANTI

PAGLIACCI 

DIVADELNÍ ŽÁNR: OPERA

HUDBA: RUGGLERO LEONCAVALLO (1858 – 1919)

LIBRETO: RUGGLERO LEONCAVALLO (1858 – 1919)

REŽIE: JOSEF PRŮDEK

PREMIÉRA: 5.SRPNA 2011

JIHOČESKÉ DIVADLO ČESKÉ BUDĚJOVICE

 

Příběh

„La commedia é finita!“                                                                                                                                     

Ano, komedie je skončena… Má člověk právo přervat cizí život, byť ve jménu lásky?

Komediantský život však musí jít dál! Proto před diváky znovu předstupují představitelé herecké družiny a ukázkami ze svého programu je zvou na večer.

Principál v Prologu slibuje zhlédnutí pravdivého příběhu o lásce, nevěře a pravých slzách. Příběhu, který se stává tam, kde žijí lidé z masa a kostí, lidé, kteří dýchají stejný vzduch jako ti, které představují herci v ubohých komediantských pláštích.

Do městského parku kdesi v Kalábrii přijíždí potulní komedianti. Všichni je vítají. Jejich principál Canio zve všechny na představení, které začíná o třiadvacáté hodině. Na oplátku přijímá pozvání od místních do hospody. Canio chorobně žárlí na svou mladou ženu Neddu, takže nikomu nedovolí, aby se k ní jen přiblížil. Jeden z herců – Tonio – po Neddě vášnivě touží a chce využít příležitosti zůstat s ní o samotě. Nedda se obává, aby Canio neodhalil její tajné myšlenky, které patří zdejšímu mládenci Silviovi. Pohled na zářící slunce a štěbetající ptáky v ní vyvolá vzpomínky na dětství a zároveň touhu po svobodě. Tonio, který skrytě naslouchal její písni, se konečně odváží vyznat Neddě svou lásku. Ta se mu vysmívá, vyprovokuje ho až k násilí. Nakonec ho od sebe odhání bičem. Přichází Silvio a přemlouvá Neddu k útěku. Tonio se chce pomstít, a proto se mu hodí, že dvojici tajně vyslechl. Přivádí Cania, Silvio prchnea Canio s nožem v ruce chce na Neddě vynutit jméno milence. Uklidní ho až Peppe spolu s ostatními herci – je čas nalíčit se, navléci divadelní kostým a připravit se na večerní představení.

Lidé se sbíhají na představení, jsou nedočkaví a těší se na známou a oblíbenou komedii o Kolombíně a Harlekýnovi. Diváci postupně vycítí, že to, co se odehrává na jevišti, už není hra. Canio vyčítá Neddě, že je mu nevěrná přesto, že ji kdysi zachránil před smrtí hladem a nutí ji, aby mu řekla jméno milence. Mezi diváky je i Silvio. Nedda odhodlaně střeží své tajemství a snaží se pokračovat ve hře. Canio, jemuž vlastní neštěstí zcela zatemnilo mysl, už dál hrát nemůže. Této situace lstivě využívá Tonio a vkládá Caniovi do ruky nůž. Nedda volá Silvia na pomoc. Je však pozdě, umírá v Caniově náručí. Silvio se vrhá na scénu, vběhne však rovnou na Caniův nůž. „La commedia é finita!“

(Text pojednávající o obsahu divadelní hry Komedianti je převzat z programu téže hry.)

 

POSTAVY A OBSAZENÍ:

NEDDA – KOLOMBÍNA (GABRIELA KOPPEROVÁ)

CANIO – PAGLIACCIO (WEILONG TAO)

TONIO - TADEO (MARCO DANIELI)

PEPPE -  RLECCHINO (ALEŠ VORÁČEK)

SILVIO (SVATOPLUK SEM)

 

Můj názor:

Během představení jsem byl velmi ohromen jeho švihem a spádem, což je zvláště u oper mnohdy výjimka. Neobjevovaly se úseky, kdy by se divák nudil. Obdivuji a zároveň hodně vyzvihuji práci režiséra, který představení sjednotil jednou scénou, tudíž úvod i závěr je stejný a vložil tedy představení do jakéhosi nekončícího kruhu, vytvořil smyčku. Scéna, která je na konci celého představení, tak je přenesena i na začátek, tudíž je počáteční i závěrečná scéna stejná. Nedochází k žádnému tvrdému přesunu, vše na sebe plynule navazuje. Herecké výkony byly celkově kvalitní. Zmínil bych pouze dva herce. Představitelka Neddy Gabriela Kopperová měla naprosto skvostný herecký projev. Opravdu jsem viděl a spolu s ní cítil jakoukoliv emoci, kterou zmínila a domnívám se, že se u operních herců jedná bohužel o ojedinělost. Ne, že by špatně zpívali, oni zpívají úžasně, ale protože je zpěv nejspíše technicky hodně náročný, nevěnují pak velkou pozornost hereckému projevu, což mnohdy nevadí, protože se opery hrají ve velkých divadlech, kde hercům mnohdy do obličeje není vůbec vidět. Projev Weilonga Taa (Canio – Pagliaccio)mně zpočátku připadal jako mdlý a hraný s velkým odstupem, ale později se herec do role dostal a závěr ztvárnil velmi kvalitně. Hra se obešla téměř bez kulis, protože byla zasazena do prostředí italské vesnice. Těmto požadavkům zámecký park odpovídal. Byly tu umístěny pouze lavičky a osvětlení, aby dokreslovaly atmosféru vesnického náměstíčka a maringotky, se kterými přijeli komedianti. Poněkud horší bylo ozvučení scény. Herci používali mikrofony, avšak reproduktory byly umístěny pouze na osvětlovacích sloupech, čímž bohužel mnohdy došlo k tomu, že skutečný hlas herce a zesílený hlas dorazily v odlišnou dobu, to ovšem snižovalo úroveň představení. Kostýmy byly velmi bohaté, vybrány vkusně a v souladu s příběhem a povahou scén. 

 

Pavel Černovický

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář