Jdi na obsah Jdi na menu
 


PAPEŽKA

18. 2. 2012

 

Dne 4. února 2012 uvedlo MdB premiéru muzikálu Papežka od německého skladatele Denise Martina podle předlohy stejnojmenného amerického bestselleru. Dílo se mělo stát hlavním tahákem sezóny. Režie se ujal sám ředitel divadla Stanislav Moša.

 

Příběh

Německý muzikál Papežka vypráví příběh mladé Jany, která je už od malička velmi zvídavá holčička a touží po vzdělání, což ve středověku není úplně jednoduché. Proto odchází do klášterní školy, aby se po smrti svého bratra mohla za něj dále vydávat. Jana, však již v mužských šatech, nakonec odcestuje do Říma, kde je požádána o pomoc při léčbě vážně nemocného papeže. Lidé ji milují, a tudíž po smrti se pod pseudonymem Jan Anglicus stává novým papežem. Jenomže fakt, že je ženou, nezůstává dlouho čekat a Jana, co by papež Jan, otěhotní. Její životní cesta končí tehdy, když na veřejném shromáždění umírá před zraky lidí právě ve chvíli, když porodí své mrtvé dítě. Příběh je zasazen do 10. století, kdy se měl údajně odehrát.

191_031.jpg

Můj názor

Podle mého názoru tento muzikál není dobrým představením. Upřímně nechápu, proč sklízí tolik pozitivních ohlasů. V příběhu není téměř nic nového, objevného, originálního. Vše, co se zde řeší již je známé z jiných děl, převážně muzikálových. Osud malé Jany se nápadně podobá osudu Johanky z Arku (náhlý vzestup a poté pád). Scéna, na níž byl muzikál hrán, byla otočná s podobným systémem jako například u Nahé múzy a vzhledem se velmi podobala dřevěné konstrukci v Mojžíšovi. Motiv lásky je základním prvkem muzikálu, to je jasné, ale čemu nerozumím je to, proč zde je zpracován tak jednoduše, tak klasicky až obyčejně. Milostné scény mě naprosto nudily. Scénář má místy tak plitké myšlenky, až se to nehodí. V písni se opakuje šestkrát za sebou stejný refrén o jedné větě. Dále mi vadilo, jak na jeviště najednou doběhla skupina černě oděných tanečníků, kteří znázorňovali nejspíše špatné myšlenky a chovali se, jako kdyby natáčeli nějakou hitparádu. Kostýmy průměrné, někdy až negativně komické. Nehodnotím toto představení příliš pozitivně hlavně proto, že mě to nebavilo a jak se říká „nechytlo“, vše plynulo strašně pomalu, malá dynamika příběhu. Jeden z mála světlých momentů byl při závěrečné scéně (smrt papežky Jany). Ta byla perfektně herecky zvládnuta. Takže katastrofa to podle mého mínění byla dvojnásobná. Poprvé ve smyslu katastrofického příběhu a podruhé ve smyslu téměř až katastrofálního zpracování.

Další představení: 1. – 6. března v 15:00, 18:00, nebo 19:30

Pavel Černovický

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář